Funění nebo úsměv v cíli?Jak (i) dech mění výkon a prožitek.

O víkendu jsem byla na triatlonu. Jen jako divák, samozřejmě:).

Sledovala jsem děti, juniory i dospělé. V cílové rovince bylo vidět všechno. 

Někdo dobíhal s úsměvem, relativně v pohodě, s rezervami, jiný měl v obličeji smrt, tělo zkroucené, obličej od slin a nudlí. A to mluvím i o dětech!

Co rozhoduje?

Ano, výkon k triatlonu patří. Bez něj to nejde. Ale u některých závodníků je vidět, že tlak na výkon a sympatická aktivace přebíjí kapacity těla. Scénář bývá podobný. 

​Chvíli běžíš nebo jedeš na kole v pohodě, dýcháš nosem, máš rytmus. Pak to začne drhnout. Přepneš na pusu, funíš víc a víc.

Jenže tím vydechuješ příliš CO₂. A tady je zakopaný pes!!! Ne kyslík, ale CO₂ rozhoduje, zda se kyslík uvolní do svalů a mozku.Když CO₂ vyfuníš ven, cévy se stáhnou, kyslík zůstane v krvi a tkáně se dostávají do hypoxie. Toto je čistá fyziologie dechu prosím.

Výsledek samozřejmě je, že zpomalíš, dodřeš to do cíle, nebo tě tělo prostě vypne. A to doslova.

To je prostě nádherný ochranný reflex našeho těla!

Vědomé dýchání není ezoterika

Výkon znám moc dobře – 14 let moderní gymnastiky i pracovní prostředí, ve kterém se pohybuji. Ale právě proto dnes vidím, že na druhém konci spektra výkonu “za každou cenu" stojí vědomý dech a skutečná efektivita, která výkon neupozadí, ale podpoří.

Když umíš hospodařit s CO₂, tělo kyslík využívá efektivněji.Běžíš s menší námahou, regeneruješ rychleji a výkon paradoxně stoupá.Ne proto, že se víc "zmáčkneš", ale protože tělo funguje v souladu se svou fyziologií.

A teď já

Práci s dechem se věnuji už 16 let, především skrze jógovou praxi a pranajámu, nyní již téměř rok i s metodou Buteyko. Oba přístupy se nádherně doplňují.

V pranajámě vás to dál nepustí, dokud nesplníte první krok – všímavost k dechu. A i proto to  považuji za nádherný začátek vědomého vstupu k tak mocnému nástroji, jakým dech je.

Ne každé dechové cvičení je vhodné kdykoli a pro kohokoli. Nesprávným používáním si můžete i uškodit.

K dechové praxi neodmyslitelně patří období, kdy se výkon dočasně zpomalí, tělo se detoxikuje a přizpůsobuje. Ne každý sportovec to unese – pro mnohé je těžké čelit tomu, že jim v klidu není dobře. Dotýkáme se totiž parasympatické větve nervového systému. A ta, přestože je nezbytná pro spokojený život – jak tělesně, tak mentálně – není pro každého příjemná. Dech, tělo a mysl jsou přitom neoddělitelně propojené.

Práce s dechem se ale vyplácí. Pro někoho je to přirozená cesta, pro jiného velká výzva. Ale v obou případech platí jedno: stojí to za to.

A teď vy

Neberte tohle za hotovou pravdu.Radši si to ověřte na sobě.

Příští trénink - kolo/běh/chůze  si zkuste část dát jen na nos - prosím žádnej sprint, rychlojízda... řídí vás váš nos! Žádný výkon!

Sledujte, kdy tělo začne chtít otevřít pusu.Všímejte si, co se děje s energií, s hlavou, s tělem.

A upřímně !? Praxe vždycky ukáže, jestli to, co píšu, jsou jen žvásty, nebo jestli vám tělo dá za pravdu.

Závěrem

Jsem vděčná za tyhle neplánované rozhovory a vaše otázky.

Tentokrát článek vznikl právě díky večernímu posezení a debatě s lidmi od triatlonu.

Byly to nesmírně cenné podněty – nutily mě hledat jasné odpovědi, ověřovat si později fakta a někdy si i přiznat: „tohle si ještě musím dohledat“.

Děkuji vám za to. Bez těchto rozhovorů by se můj pohled na dech nerozvíjel tak, jak se rozvíjí.

Vše dobré k Vám ~ Renáta